Jan Amos Komenský a René Descartes. Dva chlapíci, co žili v jedné době. V době, kdy se Evropa – jako vždy – zmítala ve válkách a tuposti. Měli společnou lásku ke vzdělanosti, rozumu a přemýšlení nad zásadními otázkami lidského bytí. Každý uvažoval způsobem sobě vlastním.
No a?
Pro filozofický svět nasledujících generací se stali vděčným tématem. Stačí zadat klíčová slova do Goooooooooglu a v odpověď vyhřezne nemálo odkazů na filozofy, rádobyfilozofy i ještěnefilozofy, kteří se vyjadřují k oběma mozkovnám lidstva 17. století. Zasvěceně a povzneseně porovnávají způsoby jejich myšlenkové práce. V článcích, publikacích i diplomových pracích. Jazykem odborným i populárním, úrovně nevalné i alespoň nějak ucházející.
Proč to asi dělají? Proč sepisují obsáhlé výklady, aby objasnili rozumovou práci někoho jiného, navíc, když už nemá status člověka, aby připojil vlastní obhajobu? Proč předžvýkávají pro ostatní hodnotnou potravu, kterou sami nevytvořili? Proč určují a nabádají, jak přistupovat k myšlenkám druhých, uchopit je a přemýšlet o nich? Proč se raději sami nezamyslí, coby kolegové svých velkých předchůdců, aby v sobě oživili jejich slova, v procesu přemýšlení je obohatili dalšími souvislostmi, tedy prohloubili poznání a uvedli do života současného. Popotáhli káru nikdy nekončícího úsilí o nápravu věcí lidských a trochu pozvedli mdlého ducha zemí evropských.
Vždyť výklady, zhodnocování a porovnávání práce druhých, toto podivné vědecké cizopasení, vypovídá spíš o vývojovém omezení a dosažené úrovni rozumových schopností oněch pisálků. Je skutečně tak chabá, že jim neumožňuje samostatně se zamyslet, třeba nad tím, jaké bohatství nám oba předkové – chlapci rozumní – zanechali ve svých slovech?
Vnímám Jana “Miláčka” Komenského i Renáta Descarta jako dva fakt dobrý týpky, kteří to měli v hlavě srovnaný, byli oddaní, každý svým způsobem, rozumové práci, tedy naplňovali opodstatněnost bytí člověka v plném rozsahu. Mimochodem: aby mohl Komenský syntetizovat, musel mít CO syntetizovat a Descartes, aby mohl analyzovat, musel mít CO analyzovat. Každý zviditelnil jednu stranu téže mince, zatímco ta druhá zůstala skrytá, nikoliv nepovšimnutá. Způsob myšlení obou sympaťáků pokládám za stále živý a velmi obohacující napříč stoletími. Pro mě je vskutku kvalitním výchozím materiálem pro další úvahy a rozumovou práci. Povídám si s nimi prostřednictvím jejich vět a spoléhám se na svůj vlastní myšlenkový překladač. Rozhodně nebudu ztrácet čas prokousáváním se dohady, jak to který z filozofů myslel, ani nevyužiji výkladové slovníky filozofických textů od všech těch teoretiků slova s puncem vědeckosti.
Jan Amos Komenský a René Descartes, dvaja mudrci v mnohých vedách učení, sa roku pána 1642 aj osobne stretli, dokázali spolu v úcte pohovoriť a vzájomne sa obohatiť. Čo sme dokázali my? Napriek tomu, že sa o Ámosa išli vtedajší panovníci potrhať, my sme dokázali učiteľa národov tak akurát na klinec školskej chodby zavesiť, kde sa naň aj na jeho myšlienky výdatne práši. Skoro zázrakom a či náhodou, niekomu v hlave zasvieti názov jeho slávneho diela: „Orbis pictus“ /jedného z mnohých/. Z Descartesa nám už ostala len jedna veta holá aj to oklieštená: „Myslím, teda som, /ktorá má, ale ešte významnejšie pokračovanie/ pochybujem, teda myslím.“
Resumé
Nie je nevyhnutné so všetkým súhlasiť ani odmietať, ale je viac než potrebné všetko vlastným rozumom preveriť, vyskúšať, obohatiť poznaním seba aj ostatných. V podobnom duchu sa vyjadril aj sám Komenský: „I moudrý od moudrého může se učit.“
V tejto dobe, ktorá z nejakého neznámeho dôvodu podobne smrdí stredovekom, sa konečne ozývajú hlasy volajúce po kritickom myslení. Prvým stavebným kameňom kritického myslenia je téza: „Vo svojom tvrdení sa môžem mýliť, ale hľadám dôkazy, ktoré to potvrdia alebo vyvrátia.“ Aby sme sa to všetci naučili, poďme opäť vrátiť školu do hry a hru do života, kde sa bude v prvom rade kriticky myslieť, zdravo pochybovať a v radnosti žiť.
Poznámka redakcie: Tak ako sa stretol v stredoveku Komenský s Descartesom, stretli sme sa aj my dve – Medusa a Lienka ako spoluautorky v jednom článku. Je to podnetné a obohacujúce a s radosťou v tom budeme zase niekedy pokračovať.
Kde sa vzal, tu sa vzal, zrazu tento rebel za katedrou stál. Nechcem šíriť konšpiračné teórie, ale nápadne sa podobá na Komenského.
Ak sa chcete virtuálne stretnúť s Descartesom, prosím, aj taká možnosť tu je. Je to haluz, inovácia, provokácia, IT revolúcia, deevolúcia alebo dehonestácia? Premýšľajte.
