Říkali: “Nečum do blba, zůstane ti to.”
Ó kéž mi navždy zůstane schopnost zahledění se!
Oni jen nevěděli, že to “blbo” je můj vnitřní svět, věčná inspirace a archív mnou vytvořeného poznání.
Říkali: “Nefantazíruj a raději dělej něco pořádnýho.”
Ó kéž nikdy nezapomenu na svět fantazie.
Oni jen nevěděli, že nejdřív je třeba mít sen, aby ve fantazii mohlo být vytvořené to “pořádné”.
Říkali: “Chovej se poslušně, aby bylo znát, že jsi dobře vychovaná.”
Ó kéž nikdy nepodlehnu výchově, která formuje odevzdané, nemyslící stroje.
Oni jen nevěděli, že se chová dobytek, ale lidé se vzdělávají k přemýšlení.
Říkali: “Neptej se pořád a měj se k činu.”
Ó kéž nikdy nezapomenu klást otázky.
Oni jen nevěděli, že otázka je jediným klíčem k odpovědi a k vybudování radnosti v činu.
Říkali: “Nepřemýšlej a žij normální život jako ostatní.”
Ó kéž nikdy neztratím schopnost přemýšlet, stejně jako možnost dýchat.
Oni jen nevěděli, že dýchá tělo, aby fungovalo, ale já přemýšlím, abych žila!
